Přírůstek do rodiny

A je to tady !!!

Loni v létě jsme se s Božským bavili, že si zkusíme "objednat" naše společné dílo - mimčo. No a já najednou začátkem prosince zjistila, že jsem asi tak trochu těhotná. Nejdříve jsem si udělala jeden test a protože jsem nebyla ochotná čekat tak dlouho na výsledek, test jsem hodila do koše a neřešila jsem to. Jenže po asi 2týdnech, kdy jsem měla žaludek stále jak na vodě, jídlo pro mě bylo spíš za trest a tak jsem si po poradě udělala další test a jářku on byl pozitivní. Tak jsem chvíli zírala na test, chvíli na sebe do zrdcadla a pořád mi to nějak nedocházelo, že jako já budu Matka ?!. Tak jsem jela hned druhý den ráno k doktorce, která mi vzala krev a řekla, že to vypadá, že už to tak bude, ale pro jistotu, že si mám zavolat až další den odpoledne.

Tak jsem ráno vstala s tím, že jedu do práce, ale venku bylo boží dopuštění. Hustě sněžilo a za noc napadlo asi půl metru sněhu tak jsem vyšla před barák a začala jsem odhrabávat sníh, moře sněhu, mraky sněhu... A když jsem se po asi půl hodině prohrabala k autu, volala mi sousedka, ať nikam nejezdím, že ona to zkusila a stejně nikam nedojela. Tak jsem tedy dál odhrabovala a odhazovala sníh. Trvalo mi to ještě asi 2hodiny.

Odpoledne jsem pak volala doktorce a ta mi hned gratulovala. Tak jsem se na sebe zase šla podívat do zrdcadla a říkala jsem si, že je to jako fakt ? Já budu mít teda mám v těle něco, z čeho se pak vyklube dítě ? Jak je to možný ? Vždyť jsem si to po celou tu dobu vůbec neuvědomovala a najednou je TO tady... Já měla hlavu plnou organizování cvičení, práce v práci, starost o barák a topení a najednou jsem jako teda doopravdy těhotná ?! Vždyť Božský jezdí domů jen na víkendy a to že jsme se jako trefili do těch správných (jak mi některé zkušené vysvětlily, plodných) dnů ?

A tak jsem dostala první instrukce, kam a na jaké vyšetření mám jít. Tak první jsem absolvovala po vánocích v Roudnické nemocnici. To byl zážitek ! Vzali mi krev, asi 5ampulí a poslali mě s tím do laborky. Ještě, že tam byl Božský se mnou. Pak jsem musela zpátky na nějaké další vyšetření. Najednou se tam zjevil doktor, který dostal přezdívku Cháron. Ploužil se po chodbě sem a tam. Vzal si mě do parády a já celá vyjukaná čekala, co bude. On se tvářil tak divně, pořád si něco brumlal a já mu nerozuměla a mluvil na mě nějakým divným jazykem asi nazvaným těhotenský.... Ale aspoň, že mi něco málo řekl. Pak si mě objednal na první ultrazvuk. A vůbec, všichni tam byli takoví divní a jeden řekl to, druhý zase pravý opak tak jak jsem se v tom asi měla vyznat ? Pak jsem po dlouhém hledání správného místa v Poliklinice, našla ordinaci, kde mi udělali EKG. Jen to vysvětlování, proč a nač to potřebuju...Copak já vím ? Copak mi někdo něco vysvětlil ? Řekli mi: "Jděte tam a tam" a já šla a tam, kde jsem byla, jsem musela vysvětlovat, že jsem prostě jen těhotná...

Nastal den prvního velkého ultrazvuku. Božský šel se mnou tak jsem byla ráda. Přišli jsme na oddělení a koho to vidím ploužit se po chodbě, Chárona... Ach jo, myslela jsem si, že tam bude někdo jiný...Když na nás přišla řada, šli jsme s Božským dovnitř. Tam byla velmi milá a usměvavá mladá doktorka, která nám vysvětli co a jak. Lehla jsem si na lehátko, ona mi pupík potřela nějakým gelem a začala jezdit sem a tam a ukazovala Božskému, že ten prcek už má ruce a nohy a že se asi stydí, když si dával ruce před obličej. Já viděla jen bušící srdce a docela rozzářené oči Božského, ten se pořád jen usmíval a já si říkala, co je na tom tak úsměvnýho... Pak ale přišel Cháron a bylo po smíchu, pořád vrčel, že se mu nelíbí to a to a že to nemůže změřit atd... Tak jsem jen koulela očima a říkala si, ať už mi dá pokoj. No a nakonec mi začal nadávat, že jsem nebyla na nějakých krevních testech (na kterých jsem přitom byla po vánocích a on byl u toho, když mi to brali). Dohadoval se, že tam žádný moje výsledky nejsou. Nakonec se moje výsledky našly, ale byly na nic, protože mi z krve dělali jiný rozbor, než bylo požadováno. Ale mohla jsem za to já... Tak jsme pak s Božským odcházeli z nemocnice se smíšenými pocity a řekli jsme, že nic nemůžeme mít jednoduchý.

Včera jsem byla po měsíci na kontrole. Nejen, že jsem tam strávila celé dopoledne a moje pocity byly smíšený. Ženský s velkými pupíky tam hýřily různými zážitky z předchozích porodů tak jsem jen koukala. Když už se pak konečně dostala řada i na mě, udivilo mě, že jsem přibrala během měsíce 3kg. To jsem tedy koukala jak blázen. No jo no, pupík mi roste tak tam asi něco uvnitř fakt je. A když mě prohlížel doktor, začal koulet očima a říkal, že se dlouho nesetkal s tím, co mám já. Prý se tomu říká krátký život. A taky mám prý velkou dělohu, že to už dlouho neviděl a že si to musí poznamenat. Tak jsem se ptala, celá vykulená, co to všechno znamená, on jen řekl, že se to už nevidí... A já zas vím prd. Pak mě poslouchal a já slyšela tlukot "nějakýho" srdce, to bušilo jak o život...To bylo naše mrně... Šmankote, já mám v sobě další život... Vůbec mi to pořád ještě nedochází....