Události všedních dní

Protože jsem dlouho nenapsala žádnou novinku nebo šokující nebo dechberoucí story z mého života, rozhodla jsem, že popíšu, co se teď v mém životě děje a neděje.

Před pár týdny jsme se jeli podívat na mýho mladšího brášku, protože se staral o dům rodičů, kteří se rekreovali na Rytíři. A protože víkend v Ústí = akce zvaná střízlivý od stolu neodejdeš, znamenalo to nakoupit nějaký suroviny na přípravu kvalitního a jak říká strýc Číha, šmakézního jídla a pití, jeli jsme tedy s Božským nakoupit. Měli jsme s sebou i jeho synka (Peťan), který se zdál být docela v pohodě. Bohužel jsme mu slíbili, že ho vezmeme alespoň na hrad Střekov, který je vzdálen cca 3km, čekala jsem i "výlet". Nicméně cestou z nákupu se Božský zdravil s kamarádem z učení a najednou rána a my jsme byli přilepený na zadek auta, který popojíždělo před námi... Tak Božský vylezl z auta, začal se omlouvat a týpek mu řekl, že má auto týden opravené, že se chvíli před tím málem porval s nějakým zmetkem a teď tohle. No nakonec se nic nestalo a my se tomu tak trochu zasmáli. Jen Peťan se mě celkem vážně zeptal, jestli nechci řídit já, protože se bojí :-)... Na to, že byl teprve pátek, toho už bylo dost..

V sobotu dopoledne jsme připravovali to šmakézní papáníčko a odpoledne nás Peťan vytáhl na ten slavný hrad Střekov. Jaj, jak mě se nechtělo !!! Ale nakonec to bylo celkem fajn. Když jsme se pak vrátili, chlapci jeli pro pivo a kolem 20hodiny se začalo scházet příbuzenstvo a začalo se grilovat...a pít... A pak se někdo začal shánět po kafi tak jsem šla dělat kafčo, už jsem byla trochu ovíněná tak jsem začala v kuchyni počít, kdo a co vlastně chtěli. A když se mě zeptal Božský, komu jaký kafe, řekla jsem, že jedno z nich je pro Holku, myslela jsem tím bratránkovo (přezdívka Chorche) novou přítelkyni. A když jsme pak chvilku venku seděli, já řekla nahlas, že vlastně ani nevím, jak se ta Holka jmenuje a najednou byla přezdívka na světě. Všichni se tomu smáli a myslím, že se ta přezdívka uchytila. Tak doufám, že Holku zase někdy uvidíme...No spát jsme šli asi v půl 4 a myslím, že toho všichni měli dost a opět platilo, že jen silní jedinci odešli od stolu střízliví..ale moc jich nebylo :-).

No a neděle se nesla v duchu těžkých žaludků a bolavých hlav....